Diagnostika
Nádorová onemocnění mohou být diagnostikována pomocí těchto skupin metod:
- Biochemické metody – zahrnují vyšetření vzorků krve, moči, mozkomíšního moku a stolice na přítomnost a množství určitých látek.
- Genetické metody – zkoumají přítomnost charakteristických změn v DNA.
- Cytologické metody – hledají ve vzorku tekutiny (mozkomíšní mok, výpotek z dutiny břišní či hrudní), kostní dřeně či stěru z tkáně přítomnost určitých typů buněk, která by svědčila pro nádorovou chorobu.
- Bioptické metody – pacient při nich podstoupí odběr tkáně pro histologické vyšetření – tedy prohlédnutí vzorku pod mikroskopem s případným odhalením typických buněčných změn, které svědčí pro nádorovou chorobu.
- Zobrazovací metody – hledají známky přítomnosti nádorové hmoty na snímcích těla.
Fotografie z módní přehlídky na veletrhu Styl a Kabo.
Módní přehlídku uspořádalo v rámci své kampaně
"Umíme žít naplno!" pacientské sdružení MammaHELP. To sdružuje pacientky s nádorovým onemocněním prsu.
Bioptické metody:
- Biopsie jehlou – dutou jehlou se nasaje váleček tkáně, tato metoda je nejpoužívanější u nádorů prsu a nádorů, které postihují kostní dřeň.
- Endoskopie – pomocí trubice s optikou, která se pod kontrolou zraku zavede do přístupných tělních dutin, se nástrojem v podobě kartáčku či klíštěk odebere vzorek přímo z viditelného nádoru. Pro toto vyšetření jsou dostupné například močový měchýř a močová trubice, průdušky, jícen, žaludek, dvanáctník, žlučové cesty, tlusté střevo.
- Chirurgický zákrok – je určen k odběru tkáně z oblastí, které nejsou dostupné bez většího zásahu do organismu. Patří sem i laparoskopie a thorakoskopie, což jsou metody podobné endoskopii. Pro zavedení optického nástroje je při nich ale potřeba vytvořit otvor v břišní (laparoskopie) či hrudní stěně (thorakoskopie).
Nejčastěji používané zobrazovací metody:
- Skiagrafie – klasický „rentgen“ – jeho variantou je také mamografie – snímek prsu.
- Skiaskopie – rentgenová metoda, při níž se ale zobrazená část těla pozoruje přímo na obrazovce. Nemusí se při ní dělat jen jediný snímek, lze provést také delší obrazový záznam (video) – třeba při snímání polykání sousta. Její variantou je irigografie – vyšetření tlustého střeva po zavedení kontrastní látky.
- Ultrazvukové vyšetření („sono“ či USG) – umožňuje zobrazit měkké tkáně, nejčastěji se používá k zobrazení nitrobřišních orgánů, je to relativně levná, a přitom velmi přínosná metoda.
- Počítačová tomografie (CT) – zobrazuje tělo v příčných řezech, velmi používaná metoda.
- Magnetická rezonance (MR) – ideální metoda pro zobrazení hlavy, lze dělat libovolné řezy a třeba také trojrozměrné modely.
- Scintigrafie, pozitronová emisní tomografie – tyto metody nukleární medicíny spočívají v podání látky, která se vychytává v určitých tkáních organismu. Zde látka uvolňuje záření, které lze zachytit a pomocí něj tkáně zobrazit. Používají se jen ve speciálních případech, avšak když jsou správně použity, jsou velmi přínosné.