Diagnóza
Při příznacích, které by mohly svědčit pro nádor plic, se provádí následující vyšetření:
- vyšetření lékařem – lékař zejména poslouchá plíce, zjišťuje přítomnost výpotku a také hledá zvětšené uzliny;
- rentgenový snímek hrudníku – může zobrazit nádor či přítomnost tekutiny;
- CT vyšetření – důkladnější snímek tkání v hrudníku;
- cytologické vyšetření sputa (vykašlaného hlenu) – pod mikroskopem se zjišťuje přítomnost nádorových buněk;
- torakocentéza (pleurální punkce) – za pomocí dlouhé jehly lékař odsaje tekutinu z prostoru mezi plící a stěnou hrudníku, opět se hledají nádorové buňky;
- bronchoskopie – používá se k prohlédnutí dýchacích cest a případně také k odběru vzorku tkáně z nádoru kartáčkem, klíšťkami či jehlou nebo k výplachu dýchacích cest a analýze buněk v odsáté tekutině;
- jehlová biopsie – tenkou jehlou se odstraní kousek tkáně z nádoru či uzliny;
- torakoskopie – spočívá v prohlédnutí hrudní dutiny malou trubičkou s optikou a světlem, která se zavede přes malé otvory, jež chirurg vytvoří na zádech a hrudi; při vyšetření je opět možné odebrat vzorek tkáně;
- torakotomie – chirurg otevře hrudník dlouhým řezem a vyjme uzliny a případně další tkáně;
- mediastinoskopie – z řezu nad hrudní kostí se malou trubičkou prohlédne střední část hrudníku, která leží mezi plícemi, opět je možné odebrat vzorek – nejčastěji z uzlin.