Věk a nádory
Mezi pátým a sedmdesátým rokem života stoupá riziko nádorového onemocnění s věkem. Po 35. roce života je tento vzestup mnohem strmější. To jen potvrzuje známou skutečnost, že rakovina je nemocí z opotřebení buněk.
Obr. 1: Počet nádorových případů na sto tisíc obyvatel podle věkových skupin (USA):
červeně = incidence (počet nových případů za rok)
modře = mortalita (počet úmrtí za rok)
(Zdroj: http://www.nature.com/nrc/journal/v5/n10/fig_tab/nrc1715_F1.html)
Důvod, proč již riziko po sedmdesátce nestoupá zdaleka tak významně, a dokonce později i klesá, je jednoduchý. Pacienti pak mají jiné závažné zdravotní obtíže. I kdyby měli rozvíjející se nádorové onemocnění, nezemřou na něj a často ani nebude odhaleno, protože dříve zemřou z jiné příčiny.
Přitom je možno pozorovat, že v zemích, kde se lidé dožívají velmi vysokého věku v dobrém zdravotním stavu (např. Japonsko), se vrchol rizika posouvá do pozdějšího věku. Zároveň také riziko nádorových onemocnění stoupá mnohem strměji než dříve, což souvisí se životním stylem.
Obr.: Roční počty nových nádorových případů na sto tisíc obyvatel:
a) podle data narození a věku
b) porovnání údajů od mužů a žen z let 1960–62 a 1988–92
(Zdroj: http://www.nature.com/nrc/journal/v5/n10/fig_tab/nrc1715_F3.html)
Osoby s největším rizikem nově zjištěného nádorového onemocnění jsou lidé po 60. roce života. U různých nádorových chorob je tato hladina proměnlivá, avšak obecně platí, že dvě třetiny nově diagnostikovaných nádorů jsou zjištěny u lidí po šedesátce.
Obr.: Procentuální podíly nově zjištěných nádorových případů podle věku, údaje z ČR za rok 2005.
(Zdroj: Zhoubné nádory v roce 2005, ÚZIS ČR, Aktuální informace č. 59/2007)