Paliativní péče

Paliativní péče je péče o nemocné se závažným onemocněním, které je v takovém stadiu, že ho již nelze zcela vyléčit. Má mnoho podob, v žádném případě ale přechod na paliativní léčbu neznamená, že medicína již nemocnému „nemá co nabídnout“.

V případě onkologických onemocnění může paliativní péče znamenat pokračování v jiné chemoterapii, zahájení radioterapie (ozařování) či změnu léků. Když pacient od lékaře slyší, že další léčba bude paliativní, buď se ihned zděsí, že už je na pokraji smrti, nebo si naopak myslí, že když se pokračuje v chemoterapii nebo jiné léčbě, tak se vlastně nic nemění. Jak tedy pojmu „paliativní péče“ správně rozumět?

Co je to paliace

Existuje několik přístupů k léčbě. Jejich rozdělení je k pochopení celé podstaty velmi důležité.

  • Cílem léčby kurativní (tedy doslova „léčebné“) je nádor vyléčit – zařídit, aby zcela zmizel.
  • Druhým typem je léčba paliativní – ta může buď navazovat na kurativní léčbu, nebo se s ní může rovnou začít; záleží na typu nádoru, jeho rozšíření a celkovém stavu pacienta. Je to léčba, jejímž cílem je, aby nádor dále nerostl, nerozšiřoval se po těle do jiných orgánů (nemetastazoval), případně se i zmenšil. Nádor v těle zůstává, ale lékaři se léčbou snaží o stabilizaci onemocnění a také o zmenšení či vymizení nepříjemných příznaků, jež může nádor způsobovat.
  • Tím se dostáváme k léčbě symptomatické, na kterou se přechází v případě, že pacient léčbu špatně snáší nebo je natolik křehký, že by mu další chemoterapie spíše ublížila, než pomohla. Je to léčba, která již na nádor ani jeho metastázy necílí, ale léčí pouze příznaky, které onemocnění způsobuje. Jde například o bolest, dušnost, nechutenství a podobně. I tato úleva od obtíží je ale velmi důležitá.

Péče v domácím prostředí

V terminálním (konečném) stadiu onemocnění, kdy je nemocný člověk ve stavu, kdy se o sebe již nedokáže sám postarat, je namístě především symptomatická léčba. Zároveň se zahajuje takzvané sociální řízení. To znamená, že lékař zváží celkový stav pacienta a spolu s jeho blízkými zhodnotí možnosti domácí péče – tedy jak domácí podmínky, tak zejména časovou kapacitu rodinných příslušníků.

Podle toho lze pak zajistit domů vše podstatné, co pacient k získání potřebného komfortu potřebuje (např. polohovací postel, přístroj pro vdechování kyslíku a podobně). Zajišťuje se také domácí sesterská služba, kdy domů chodí zdravotní sestry pacienta pravidelně kontrolovat, obstarat a podat léky, případně převázat rány.

Při zhoršování stavu je někdy možné pokračování v domácí péči díky propojení s takzvaným „domácím hospicem“ (viz níže). V případě, že pacient nebo rodina nechtějí nebo nemohou pečovat o nemocného doma, zajišťuje se místo buď v léčebně dlouhodobě nemocných (LDN, což je oddělení navázané na nemocnice), či v hospicu. 

Hospicová péče

Slovo hospic je pro mnoho lidí strašákem. Nemocní své umístění do hospice někdy vnímají tak, že je lékař nebo jejich blízcí „posílají nechat umřít někam pryč“. Bohužel.

Hospic je ale zařízení, které je pro pacienty s nevyléčitelným onemocněním ideálně uzpůsobené. Je tam jak péče zdravotnická (tedy zdravotní sestřičky a lékaři, kteří jsou vždy k dispozici), tak péče ošetřovatelská. O pacienty je postaráno, pravidelně se polohují (změna polohy na posteli za účelem prevence proleženin), pečuje se o jejich osobní hygienu. Dále je k dispozici pomoc psychologická, a to pro pacienty i pro jejich blízké. O duševní zdraví se pečuje nejen psychoterapií, ale také prostřednictvím různých aktivit vykonávaných společně s dalšími klienty zařízení. V případě zájmu není problém zařídit i péči spirituální. Hospice se tedy vyznačují nejenom profesionální péčí o nemocného, ale i hezkým prostředím a nápomocným personálem.

Domácí hospice

Existuje také domácí hospic – služba, v rámci níž každý den dojíždí za pacientem zdravotní sestra domů, kontroluje jeho stav, pomáhá s podáváním léků a dalšími úkony. V případě potřeby má možnost přivolání lékaře a právě to je jedna z hlavních odlišností od běžné domácí pečovatelské služby.

Domácí hospicová péče má ale několik podmínek. Kromě terminálního stadia onemocnění a dopravní dostupnosti (pokrytí České republiky není zatím stoprocentní) je podmínkou také to, aby s nemocným byl někdo 24 hodin denně doma. Veškerá ošetřovatelská péče připadá totiž na blízkého a je také důležité, aby byl pacient kontrolován. Více informací se dozvíte přímo u domácích hospiců – na to, jaké fungují ve vašem okolí, se můžete zeptat svého onkologa či praktického lékaře.

Tabu jsou zbytečná

Léčba ve fázi, kdy je onemocnění nevyléčitelné, má pro nemocného člověka stále velký význam – může mu umožnit někdy i výrazné prodloužení života, úlevu od obtíží a pobyt s jeho nejbližšími.

Paliativní léčba by neměla být strašákem pro pacienty. Nebojte se ptát lékařů na svůj zdravotní stav a probrat s nimi své možnosti, nebojte se mluvit se svými blízkými otevřeně o tom, co vše může nastat a jak byste si to právě vy přáli.

Díky nadačnímu fondu Hippokrates si můžete stáhnou užitečnou brožuru:

Článek připravila: Tereza Himlová

Zaregistrujte se
k odběru zpravodaje

Partneři