Dotaz 2170

Dotaz, 2. 2. 2015

Pane primari,potrebovala bych poradit s moji sestrou,33let,3 deti a jiz pres 4 roky bojuje s rakovinou vajecniku,i pres veskerou terapii se nedari nemoc zvladnout,nyni jiz jsou i metastaze v hrudniku.Sestr svoji nemoc zvladala statecne,ale posledni pulrok je tomu jinak,uplne propadla do deprese,ma za sebou rozvod po kterem zustala temer bez financnich prostredku(sestra ma jen invalidni duchod a byvaly manzel vyzivne neplati),pece o deti ji stoji vsechny sily,je neustale vycerpana a bez chuti do zivota.Dnes byla na kontrolnim CT a v patek si ma jit pro vysledky a vubec toho neni schopna,ma strach,ze tam zkolabuje.Stava se vam pane primari,ze pacient vam v ordinaci treba po sdeleni spatne zpravy treba omdli,nebo se rozbreci,ci vidite ze neni schopen vnimat,co mu sdelujete?Co delate v takovych pripadech?Sestra bere na zklidneni Frontin,ale asi to nestaci.Jeji osetrujici lekar ji ani nikam k psychplogovi neposlal,navic sestra ma i velke bolesti,sice bere nejaka analgetika,ale casto u ni dochazi k prulomove bolesti na ktere tyto analgetika nestaci.Co delat v techto pripadech?Chtela bych sestre vice pomahat,ale bydlime kazda na opacne strane republiky,jsem z toho nestastna,proc kdyz lekari nemohou sestru vylecit,tak proc ji alespon ucinne neulevi od bolesti?Dekuji,Hanka

MUDr. Martin Šmakal, 2. 2. 2015

Dobrý den, zcela chápu jak těžkou situací si prochází Vaše sestra a její rodina a vy všichni blízcí s ní.
Je to jedna rána osudu za druhou, počínaje nádorem, přes rozvod a nedostatkem fin. prostředků konče.
Bolesti se leckdy neřeší snadno, my je jistě dokážeme odstranit , ale jde o to , za jakou cenu. Bohužel každá mince má dvě strany a pro léčbu bolesti to platí rovněž. Např. silnější analgetika či kombinace s psychofarmaky odstraní sice bolest, ale třeba za cenu výrazného snížení vědomí, kdy již pac. komunikuje s okolím velmi málo , natož aby se třeba staral o rodinu.
Pak tedy volíme menší zlo nějakého stupně bolestí, ale ještě stále kontakt s blízkými.
U mne v ordinaci snad ještě nikdo neomdlel, ale občas se někdo rozpláče.
Já s psychology či psychiatry spolupracuji rád a pac. tam často odesílám, pokud cítím, že je to potřeba.
Pokud může rodina nějak pomoci, vždy se cesta nějaká najde, byť zcela chápu, že vzdálenost to limituje. Lze však využít část své dovolené a strávit ji s pacientkou či ji trochu finančně pomoci . To většina lidí ocení, můžete pak i trochu pomoci doma atd. Chápu však , že tato situace je velmi obtížná a pomoc psychologa považuji za vhodnou či nutnou

Zaregistrujte se 
k odběru zpravodaje

Partneři