Biologická léčba míří přesně na cíl
Pacienti, kteří trpí některým z nádorových onemocnění, mají mnoho možností, jak se nezvaného hosta v těle zbavit. Podle typu nádorů je možná chemoterapie, ozařování a chirurgická léčba. V poslední době se ale objevila novinka, která je k pacientům daleko šetrnější a nezatěžuje tolik jejich organismus.
Pacienti, kteří trpí některým z nádorových onemocnění, mají mnoho možností, jak se nezvaného hosta v těle zbavit. Podle typu nádorů je možná chemoterapie, ozařování a chirurgická léčba. V poslední době se ale objevila novinka, která je k pacientům daleko šetrnější a nezatěžuje tolik jejich organismus. Seznamte se s biologickou léčbou.
Opozice k chemoterapii
Jednou z nejčastějších metod, které se v současnosti v léčbě nádorů používají, je chemoterapie. Při ní jsou do těla dodávány látky, které zastavují růst nádoru a nádorové buňky ničí. Přesto má ale chemoterapie jednu nevýhodu. Je totiž zaměřená na buněčné struktury, které jsou společné všem buňkám v lidském těle – na DNA, která nese dědičnou informaci, nebo na struktury, jež jsou nutné k dělení buněk. Kromě nádorových buněk tak působí i na buňky jiných tkání, což vede k výskytu řady nežádoucích účinků, jako je například padání vlasů, nevolnost, průjmy atd.
Správná trefa
Biologická léčba se naproti tomu zaměřuje pouze na buňky nádorové. Jsou to látky, které ovlivňují pochody především v nádorových buňkách, a tak se u biologické léčby vyskytuje i menší procento nežádoucích účinků. Přesto ale i tato terapie nežádoucí účinky mít může, ostatně jako každý lék.
U některých nádorů sice biologické léky nevedou ke kompletnímu uzdravení, ale ve srovnání s chemoterapií prodlužují život nemocným, aniž by se zhoršila jeho kvalita. Jedná se například o pacienty s pokročilými nádory plic, ledvin, tlustého střeva, konečníku a slinivky břišní. Nevýhodou biologické léčby je ale její cena, která se pohybuje v řádech desítek až stovek tisíc korun za měsíc léčby.
Kde všude biologická léčba pomáhá
Mezi hlavní zástupce biologické léčby patří zejména tzv. inhibitory tyrozinkinázy. To je enzym, který se podílí na buněčné signalizaci – předává z povrchu buňky do buněčných struktur pokyny, jak se má buňka dále chovat. Při jejím zablokování se signál do buňky nedostane, a buňka tak například „neví“, že se má dále dělit, čímž se zabrání dalšímu růstu nádorů. Velmi často se také používá léčba monoklonálními protilátkami. Ty jsou většinou zaměřeny proti jednomu buněčnému receptoru. Účinek je pak podobný jako u inhibitorů tyrozinkinázy – zablokuje nebo zničí.
Další možností biologické léčby je zacílit ne proti nádoru samotnému, ale proti cévám, které ho vyživují. Růst nádoru je pak bez odpovídající výživy zpomalen, popř. úplně zastaven.
(kam)
Zdroje:
