Hormonální léčba nádorů – co od ní lze očekávat?

Hormonální terapie je jednou z možností léčby některých nádorů – můžeme ji využít například u některých osob s rakovinou prsu či prostaty. Čím se liší od další typů protinádorové léčby?

Hormony a jejich role v léčbě nádorů

Hormony jsou chemické látky, které se přirozeně tvoří v lidském těle a působí v něm na buňky různých orgánů. Mezi hormony patří například estrogen, progesteron, testosteron, inzulin, adrenalin a mnohé další. Fungování některých orgánů (například mléčné žlázy, prostaty nebo děložní sliznice) je závislé právě na hormonálních podnětech. Pokud dojde k nádorovému bujení v těchto orgánech, může si nádor tuto závislost na hormonech ponechat. V takovém případě je pak možné zvolit hormonální léčbu.

Hormonální léčba může mít dva základní cíle:

  • Léčbu nádoru: Hormonální terapie může snížit riziko, že se nádor vrátí, nebo zastavit či zpomalit jeho růst.
  • Potlačení nepříjemných příznaků: V tomto případě je cílem redukovat některé příznaky nebo jim i předcházet. 

Pro koho je hormonální léčba vhodná?

Z výše zmíněných důvodů může hormonální terapie fungovat pouze u konkrétních typů nádorů. Nejčastěji se podává při léčbě rakoviny prostaty a prsu. Například v případě rakoviny prsu je situace taková, že nádorové buňky mohou mít receptory pro hormony estrogen a progesteron. Nádor tyto hormony potřebuje ke svému růstu a šíření po těle. Hormonální terapie pak pracuje na principu, že snižuje dostupnost hormonů pro buňky nádoru.

Typy hormonální terapie

Při hormonální léčbě je hlavním cílem zabránit tvorbě hormonů, které podporují růst nádoru, případně zabránit účinku hormonů na nádorovou buňku. V některých případech se užívají také léky s jiným (zpravidla neznámým) mechanismem účinku.

Podle mechanismu účinku můžeme rozlišovat několik skupin hormonální léčby:

  • Antagonisté gonadoliberinu – svým působením brání tvorbě pohlavních hormonů, tento způsob léčby se někdy označuje také jako „chemická kastrace“.
  • Antiandrogeny – využívají se při léčbě karcinomu prostaty, pokud je závislý na hormonální stimulaci.
  • Antiestrogeny – typicky používané při léčbě karcinomu prsu, pokud se u něj prokáže pozitivita hormonálních receptorů.
  • Inhibitory aromatázy – omezují vznik ženských pohlavních hormonů, jsou využívány při léčbě karcinomu prsu.
  • Kortikosteroidy – mají široké spektrum účinků, využívají se i jako podpůrná léčba (např. k omezení nevolnosti a zvracení nebo k tlumení bolesti).

Jednotlivé typy léčby se uplatňují v různých případech a rozhodnutí o konkrétním typu terapie je v rukou lékaře. Při volbě léků záleží na více faktorech – např. typu nádoru, rozsahu onemocnění, zdravotním stavu pacienta či na tom, zda nádor potřebuje ke svému růstu hormony.

Co lze při hormonální terapii očekávat?

Existuje několik možností, jak lze podávat hormonální léčbu:

  • orální podání (= podávání ústy) – např. formou tablet,
  • injekční podání – injekce bývají aplikovány nejčastěji do svalu nebo do podkoží,
  • mezi hormonální léčbu můžeme řadit i některé chirurgické výkony – například odstranění vaječníků u žen nebo varlat u mužů. Tyto operace totiž mají za následek snížení tvorby některých hormonů.

Hormonální terapie bývá užívána dlouhodobě, například i několik let. Při léčbě pokročilého onemocnění ji lze podávat i po celou dobu účinnosti. Zpravidla se užívá samostatně nebo v návaznosti na chemoterapii. V porovnání s chemoterapií bývá lépe snášena. Musíme však počítat také s tím, že reakce na léčbu jsou u každého pacienta individuální, a tak se i zde můžeme setkat s různými nežádoucími účinky.

Nežádoucí účinky hormonální léčby

Protože hormonální terapie zasahuje do rovnováhy hormonů v těle, může způsobovat široké spektrum nežádoucích účinků. Konkrétní projevy závisí na podávaném typu hormonální terapie. Mezi nejčastější nežádoucí účinky patří:

  • únava,
  • návaly horka,
  • pocit na zvracení,
  • ztráta zájmu o pohlavní styk,
  • změny nálady,
  • u mužů zvětšení a citlivost prsou,
  • u žen suchost v oblasti vaginy, u žen před menopauzou také změny v menstruačním cyklu.

Pokud je hormonální terapie součástí vašeho léčebného plánu, měli byste probrat potenciální rizika a nežádoucí účinky se svým ošetřujícím lékařem. Když budete předem vědět, jaké nežádoucí účinky můžete očekávat, mělo by být jednodušší provést patřičné kroky k jejich eliminaci. Před léčbou byste také měli lékaři sdělit všechny své užívané léky, abyste zabránili lékovým interakcím.

(viv)

Zdroje:

Zaregistrujte se
k odběru zpravodaje

Partneři