Hospic: místo, kde je respektován lidský život až do konce

I přes obrovský pokrok medicíny, přes nové technologie a závratně rychle se rozvíjející možnosti léčby nádorových onemocnění se u některých typů rakoviny dostane nemocný do situace, kdy lékařům nezbývá nic jiného než přiznat, že naděje na vyléčení takřka neexistuje.

Přestože je smrt jedinou jistotou, kterou na tomto světě máme, bývá pro nemocného a jeho nejbližší velmi obtížné se s tímto konstatováním smířit. Konec života by ale měl být v každém případě důstojný a lidský.

Umírání je pro naši společnost stále tabu – na rozdíl od našich předků, kteří se se smrtí setkávali denně a brali ji jako přirozenou součást života, jsme zvyklí, že člověk by měl zemřít někde v ústraní, tak, aby své okolí neobtěžoval svou přítomností.

Co je hospic

Hospice jsou zařízení, která se snaží pomoci usnadnit poslední chvíle lidem s nepříznivou prognózou, v terminálním stadiu nemoci, kterým zbývá několik málo měsíců nebo týdnů života. Existuje několik typů zařízení, která nemocnému mají na jeho závěrečné části cesty životem pomoci. Jedním z nich jsou domácí hospice, které připadají v úvahu v případě, že má nemocný doma vhodné podmínky pro to, aby zde strávil své poslední chvíle, a není třeba specializované lékařské péče. Další formou jsou pak lůžkové hospice, kde člověk zůstává „bydlet“, a stacionární zařízení, kam klient ráno přijde a odpoledne nebo večer se vrací domů.

Důstojnost především

Hospic neslibuje uzdravení, již se nesnaží nemocného vyléčit. To ale neznamená, že by mu byly odepřeny veškeré léky. Nemocnému se stále dostává té nejlepší péče a personál hospicu se snaží zmírnit jeho utrpení všemi možnými prostředky. Nemocný v terminálním stadiu by nikdy neměl pociťovat bolest, proto je podle její intenzity tlumena léky i psychologickými prostředky.

Hospice dále kladou velký důraz na úctu k lidské důstojnosti. Jde o důležitý fakt, který bohužel prozatím není ve všech zdravotnických zařízeních zcela respektován.

Se svými blízkými v hodině poslední

Lidé se také často obávají, že budou ve chvílích své smrti sami. Pro klid a pocit bezpečí a vyrovnanosti je ale důležité, aby dotyčný byl s někým, kdo ho v těžkých chvílích chytí za ruku, pohladí ho a dodá mu sílu, promluví s ním několik laskavých slov nebo jej vyslechne. I toho se nemocnému v hospicu dostane. K dispozici mu je nejen zdravotnický personál, ale i psycholog, sociální pracovník a duchovní.

(hak)