Jak léčí nádory trávicího traktu chirurg
Trávicí ústrojí může postihnout řada nejrůznějších typů nádorů. Jednou ze základních metod léčby je operace. Její rozsah se obvykle řídí typem nádoru, rozšířením onemocnění a celkovým stavem nemocného. Rozhodování o zákroku však nebývá jednoduché.
Chirurgická léčba nádorů řeší vždy jedno zásadní dilema. Nádorově změněnou tkáň je zapotřebí sice kompletně odstranit, pokud možno včetně případných mikroskopických metastáz (tj. neviditelných dceřiných ložisek nádoru). Na druhou stranu je zde ale snaha co nejméně narušit funkci zdravých tkání.
Volba postupu
V případě radikálních výkonů v oblasti trávicího traktu se obvykle kromě ložiska samotného nádoru odstraňují i lymfatické uzliny, případně i jiné okolní struktury. Takový zákrok s sebou ale nese závažnější následky. Ty mohou plynout jednak z vyjmutí samotného orgánu (např. nutnost založení stomie), ale třeba i z odstranění lymfatických uzlin. Důsledkem pak mohou být různě rozsáhlé otoky lymfatického původu. Některé orgány ale bez transplantace nahradit nelze (např. játra). A právě v případě jater jsou možnosti odstranění nádoru omezeny tzv. funkční rezervou – tj. nutným minimálním množstvím jaterní tkáně, která je schopná zabezpečit všechny potřebné funkce. U méně radikálních výkonů je zase riziko, že se nádor nepodaří zlikvidovat celý. Proto se k odstranění pouze samotného nádorového ložiska u zhoubných útvarů přistupuje jen při splnění jistých kritérií (třeba u karcinomu konečníku se operuje hlavně v počátečních stadiích).
Když už nelze léčit, je snaha ulevit
Může se ale bohužel stát, že je nádorové onemocnění trávicího ústrojí diagnostikováno v tak pokročilém stadiu, že je šance na vyléčení nízká. V takové situaci se volí postupy, které mají za cíl co nejvíce snížit obtíže nemocného. Snahou je, aby svůj poslední čas prožil co nejplnohodnotněji. Jednou z používaných metod v těchto případech je tzv. bypass (obejití). Spojí se část trávicí trubice nad a pod nádorem, aby mohl trávený obsah procházet trávicím traktem co nejpřirozeněji. Tím se odstraní obtíže pacienta související s městnáním tráveniny (např. bolesti břicha či zástava odchodu plynů a stolice).
(ivh)
Zdroj:
- ZEMAN, Miroslav a kol. Chirurgická propedeutika. 2., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2000, str. 453–456. ISBN 80-7169-705-2.
- ZEMAN, Miroslav. Speciální chirurgie. 2. vyd. Praha: Galén, c2004, s. 241. ISBN 80-7262-260-9.
