#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Komu hrozí vznik nádoru ledvin? To nelze odhadnout

Tumor na ledvině je v mnoha případech objeven náhodou, při jiném vyšetření. Likvidace zhoubného bujení se pak odvíjí hlavně podle velikosti a typu nádoru. Možností, jak se s tímto problémem poprat, je naštěstí víc.

Nádory ledvin tvoří 2–3 % zhoubných útvarů u dospělých. Jejich výskyt nápadně souvisí s lokalitou, zeměpisnou šířkou, rasou, pohlavím a věkem. Tento druh tumoru převažuje ve vyspělých zemích a městských oblastech, méně v rozvojových zemích a na venkově. Rakovina ledvin je rozšířená v Severní Americe, Austrálii, na Novém Zélandu i v Evropě. Nižší výskyt je pak v Africe a na tichomořských ostrovech. Nádory ledvin se objevují ve všech věkových skupinách, i když do 35 let výjimečně. Od tohoto věku však počet případů roste a vrcholu dosahuje u lidí mezi 75 a 80 roky. Výskyt a úmrtnost je častější u mužů než u žen, a to v poměru 2 : 1.

Rodinné zatížení je vzácné 

Podle vlivu genetických faktorů rozlišujeme dědičný a sporadický karcinom.

  1. Dědičný typ představuje pouze 2–4 % všech nádorů ledvin. Vyskytuje se v určitých rodinách v mladším a středním věku.
  2. Sporadickým nádorem trpí většina starších pacientů. Příčina ani mechanismus vzniku nejsou objasněny. Uvádí se výrazná souvislost s kouřením, obezitou, vysokým krevním tlakem a léčbou antihypertenzivy (léky na snížení zvýšeného krevního tlaku). 

Nenápadný začátek 

Nádor je zpočátku ohraničen, většinou bývá kulovitého tvaru. V této fázi se nevyskytují zjevné příznaky. Zhoubný útvar je mnohdy zjištěn náhodně – buď v rámci běžné lékařské prohlídky, nebo z výsledků zobrazovacích vyšetření břišní dutiny, které byly provedeny z jiných důvodů, např. kvůli bolesti žlučníku. Konkrétní příznaky se objevují u méně než 10 % pacientů a signalizují pokročilou fázi. Nejčastěji se jedná o tzv. triádu symptomů: krev v moči, bolest v bederní oblasti a hmatný tumor.

Jasné příznaky

U 10 až 40 % pacientů se jako reakce organismu na rakovinu rozvine takzvaný paraneoplastický syndrom. Projevuje se:

  • zvýšeným krevním tlakem,
  • horečkou,
  • chudokrevností (anémií),
  • hubnutím,
  • únavou a slabostí, 
  • poruchou funkce jater a ledvin,
  • nadměrným obsahem vápníku a cukru v krvi,
  • zvýšenou sedimentací krvinek,
  • nervosvalovými poruchami,
  • odlišnou krevní srážlivostí.

V pokročilé fázi hrozí metastázy lymfatických uzlin a vzdálené rozsevy. Mohou se šířit do kostí, plic, jater a mozku. Kostní metastázy působí bolesti a zlomeniny. Dlouhotrvající kašel a vykašlávání krve signalizují plicní metastázy.

Vyšetření potvrzující diagnózu

Patří sem laboratorní zkoušky, konkrétně rozbory krve, moči a mikroskopické vyšetření močového sedimentu. Kvůli klasifikaci tumoru a zjištění fáze nemoci jdou dále důležité zobrazovací metody. K rozlišení zhoubného a nezhoubného nádoru se používá ultrasonografie čili vyšetření břišní dutiny a ledvin ultrazvukem. Za účelem přesnějšího posouzení stavu, nálezu, velikosti nádoru a případných metastáz se provádí:

  • počítačová tomografie (CT vyšetření),
  • magnetická rezonance (MRI),
  • renální biopsie (odebrání vzorku nádorové tkáně za účelem analýzy se provádí u velmi malých nádorů, kde zobrazovací metody neposkytují přesný výsledek).

Co rozhoduje o délce přežití

Je to konkrétně velikost a podtyp nádoru. Ve většině případů (80–85 %) se jedná o renální karcinom, který se rozlišuje na:

  • světlobuněčný typ (80 %),
  • papilární renální nádor (10 %),
  • chromofobní druh (5 %).

Zbytek tvoří útvary ze sběrných kanálků a neobvyklé dědičné, tzv. familiární karcinomy. Pokud se různé podtypy nacházejí ve stejné fázi nebo na podobném stupni, výsledky léčby se výrazně neliší. Obecně platí, že papilární a chromofobní karcinomy mají lepší prognózu než světlobuněčné nádory. Karcinomy ze sběrných kanálků bývají horší než světlobuněčné tumory.

Léčebných směrů je více 

U větších tumorů se provádí chirurgická nefrektomie, tj. odstranění postižené ledviny nebo její části. Radikální zásah představuje kompletní vyjmutí celé postižené ledviny. V tomto případě však hrozí zhoršení funkce ledvin a jejich selhání. Díky pokroku v zobrazovacích metodách lze provést parciální resekci jen části postižené ledviny. Tento zákrok se nazývá také „metoda šetřící zdravou tkáň ledviny“. Dále se může nasadit cílená léčba neboli imunoterapie. Při pokročilém metastatickém renálním karcinomu, když imunoterapie nestačí, se nasazuje farmakoterapie. Používají se zde látky, které blokují tvorbu nových cév a tím tlumí růst nádoru i tvorbu metastáz nebo které se zaměřují na jinou molekulu nádorového bujení. 

(lkt)

Zdroje:

  • www.ncbi.nlm.nih.gov
  • Čínská společnost pro klinickou onkologii (CSCO)
  • USA NCCN pokyny pro klinickou onkologickou praxi
  • Evropská urologická asociace (EAU)

Zaregistrujte se 
k odběru zpravodaje

Partneři