Rakovina plic – kdo je vhodný kandidát na operaci?
Máte na plicích nádor, ale lékař vás neposlal na operaci. Není vám úplně jasné, proč se tak rozhodl? Vysvětlíme to v následujícím textu.
Chirurgická léčba, tedy „operace“, se uplatňuje především v případě tzv. nemalobuněčného karcinomu plic. V případě malobuněčného nádoru plic se chirurgický zákrok používá jen u velmi časných stadií, kdy ještě není nádor rozšířen. Zachytit malobuněčný karcinom plic v této rané fázi je však velmi obtížné. Tento typ nádoru plic zpravidla bývá zjištěn až ve stadiu šíření, kdy už jsou hlavními léčebnými metodami ozařování a chemoterapie (podávání léků).
Operační řešení plicního nádoru zkrátka není vhodnou léčbou pro každého. Lékaři se rozhodují podle:
- velikosti nádoru,
- pozice karcinomu v plíci,
- typu nádorového onemocnění,
- rozšíření tumoru.
Operace není vhodná, když se nádor nachází příliš blízko:
- srdce,
- jícnu,
- velkých cév.
Nejčastější operace – lobektomie
Plíce jsou rozděleny na laloky. Pravá plíce se dělí na tři laloky, levá plíce na dva. Laloky se dále podle průběhu průdušek a cév dělí na tzv. segmenty.
Podle rozsahu odstraněné plicní tkáně se rozlišuje několik typů operací:
- klínovitá resekce plic – odstraňuje se anatomicky nedefinovaná část plic (používá se jen v případě velmi malého nálezu),
- segmentektomie – odstranění jednoho segmentu plíce,
- lobektomie – odstranění jednoho plicního laloku (jedná se o nejčastěji prováděný zákrok),
- bilobektomie – odstranění dvou plicních laloků,
- pneumonektomie – odstranění celé jedné plíce, pravé nebo levé (užívá se u nádorů vycházejících z centra a zasahujících do všech laloků dané plíce).
V průběhu operace chirurg kontroluje plíci a přilehlou oblast. Kvůli snížení rizika šíření nádoru se odstraňují i blízké lymfatické uzliny (lymfadenektomie). Tyto uzliny jsou stejně jako odstraněná část plíce předány na histologické vyšetření tkáně pod mikroskopem.
Jizva bývá nutná
Nádor na plicích je možné operovat ze dvou přístupů:
- Otevřený přístup (torakotomie). Při tomto výkonu je otevřen hrudní koš. Délka následné jizvy se může výrazně lišit podle rozsahu operace. Jedná se o přístup používaný u většiny pacientů.
- Torakoskopický přístup. Místo otevření hrudníku se v kůži a hrudní stěně vytvoří jen 2–4 malé otvory pro vsunutí dlouhých nástrojů. Těmito nástroji a pod kontrolou kamery může zkušený chirurg operovat uvnitř hrudního koše bez nutnosti velkého řezu. Tuto metodu však lze zvolit jen u malých nádorů.
(boba)
Zdroj:
