#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Rakovinu plic je možné potvrdit a ověřit více způsoby

Zhoubné bujení v plicích může mít různé podoby. Aby lékař diagnózu potvrdil a naplánoval co nejúčinnější léčbu, musí provést sérii kontrol a prohlídek. Některé mohou být pro pacienta i mírně nepříjemné.

Při podezření na nádorové onemocnění plic může lékař udělat hned několik vyšetření. Ovšem jen některá dávají stoprocentní odpověď na otázku, zdali je karcinom opravdu přítomen. Základem je odběr anamnézy neboli zjištění informací o dosavadním zdravotním stavu dotyčného a jeho nejbližších příbuzných. Nutná je též detailní znalost momentálních obtíží pacienta. Dalším krokem je klinické vyšetření se zaměřením na dýchací systém. Následně může lékař vybírat z několika metod, které lze různě kombinovat. Nejčastěji pomáhají odhalit lokalizaci a velikost podezřelé tkáně plic a jsou nezbytné pro další vyšetření.

Základní kontrola stavu  

  • Rentgenové vyšetření. Jedná se často o první prohlídku, kterou lékař provede při podezření na karcinom plic. Kontrola je rychlá a pacienta zatěžuje jen minimálně. 
  • CT vyšetření. Počítačová tomografie je zjednodušeně řečeno mnohonásobné rentgenové vyšetření, které dává přesnější představu o struktuře plic. Navíc může nabídnout zobrazení mízních uzlin, které mohou či nemusejí být postiženy nádorem.

Pod mikroskopem 

Diagnóza nádorového onemocnění může být provedena pouze na základě identifikace nádorových buněk. Je tedy nutné získat materiál, který je možné vyšetřit pod mikroskopem. Na výběr je několik možností, záleží především na umístění nádoru.

  • Cytologické vyšetření sputa. Hlen vykašlaný pacientem je dán pod mikroskop a hledá se přítomnost nádorových buněk. Zpravidla se sputum sbírá více dní a hlavně ráno. Ne vždy jsou však zhoubné buňky takto zachyceny. V takovém případě je třeba přistoupit k invazivnějším vyšetřením.
  • Torakocentéza. Jedná se o nabodnutí pohrudniční dutiny a nasátí obsahu. Tuto metodu je možné použít, je-li dle zobrazovacích metod v okolí plic přítomna tekutina. Tu je možné jehlou nasát a vyšetřit pod mikroskopem na přítomnost nádorových buněk.
  • Biopsie. Jedná se o odběr vzorku tkáně, který je vyšetřen pod mikroskopem a je zhodnocena přítomnost nádorových buněk. V případě podezření na karcinom plic jsou na výběr dvě možnosti.

1. Endoskopie umožňuje lékařům nahlédnout do tělních dutin pomocí kamery a světla – endoskopu. Mezi nejčastěji užívané při podezření na rakovinu plic patří bronchoskopie. Díky endoskopu se lékař může podívat do dýchacích cest a odebrat vzorky tkáně, které jsou pak vyšetřeny pod mikroskopem. Není-li tato možnost, je někdy nutný malý chirurgický zákrok – torakoskopie. Odborník se endoskopem dívá do dutiny hrudní a za zrakové kontroly může odebrat potřebný vzorek.

2. Odběr tkáně tenkou jehlou probíhá za pomoci CT či ultrazvuku. Lékař odebere vzorek podezřelého útvaru. 

Při potvrzení diagnózy karcinomu plic je často zapotřebí dalších, doplňujících vyšetření, aby bylo možné zjistit, zdali se rakovina šíří, či nikoli.

(boba)

Zdroje:

Zaregistrujte se 
k odběru zpravodaje

Partneři