Nádor ledviny u dětí – problém většinou se šťastným koncem
Pokud postihne nádorové onemocnění ledvinu malého dítěte, bude se v 95 % jednat o tzv. Wilmsův tumor. Jedná se však o naprosto odlišnou potíž, než je karcinom ledviny dospělých. Navíc mají pacienti s touto chorobou velmi dobré prognózy.
Pokud postihne nádorové onemocnění ledvinu malého dítěte, bude se v 95 % jednat o tzv. Wilmsův tumor. Jedná se však o naprosto odlišnou potíž, než je karcinom ledviny dospělých. Navíc mají pacienti s touto chorobou velmi dobré prognózy.
Příznaků není mnoho
Wilmsův tumor, někdy také nazývaný nefroblastom, postihuje nečastěji děti ve věku 3 až 4 let. Obvykle zasáhne pouze jednu ledvinu, ale i postižení ledvin obou je možné. Onemocnění většinou není doprovázeno očividnými příznaky a bývá zjištěno v průběhu pravidelné prohlídky dětským lékařem, který při vyšetření břicha nahmatá tuhou „bouli“. Méně často si pak mohou rodiče sami všimnout některých dalších příznaků:
- zvětšení bříška,
- bolestí v této oblasti,
- horečky,
- krve v moči.
Žádná z těchto obtíží není specifická právě pro Wilmsův tumor, a je proto nutné vždy navštívit lékaře.
Odhalení nádoru
V péči odborníků pak čeká vašeho potomka několik procedur.
- Klinické vyšetření – při něm může lékař nahmatat nádorovou hmotu.
- Krevní testy a analýza moči – z krve sice není možné vyčíst diagnózu Wilmsova tumoru, ale hodnoty jednotlivých parametrů informují lékaře o povšechném zdravotním stavu malého pacienta.
- Zobrazovací metody – ty, které vytvářejí obrázky ledvin, jsou zásadními pro určení diagnózy. Dítě pak může být posláno i na ultrazvuk, CT vyšetření či vyšetření magnetickou rezonancí.
- Chirurgie – nastupuje v případě, že se v průběhu ostatních vyšetření zjistí abnormální masa na ledvině. Chirurg provede její odstranění nebo v případě nutnosti odejme celou ledvinu. Vzorky tkáně jsou poté odeslány na histologii, kde jsou zjišťovány typy nádorových buněk.
Další vyšetření mohou být provedena v rámci tzv. stagingu, kdy je zjišťován rozsah nádorového onemocnění. Může proto být navržen například rentgen či CT vyšetření hrudníku.
Terapie je různorodá
Volba léčebné metody se odvíjí od výsledků předchozích vyšetření. Záleží na rozsahu onemocnění, na výsledcích histologie a také na věku a celkovém stavu dítěte. U nefroblastomu jsou používány tři různé metody: chirurgie, chemoterapie a radioterapie. Nejčastější je jejich užití v kombinaci.
- Chirurgie – slouží k odstranění nádorové masy či eventuálně celé postižené ledviny. Dále mohou být odejmuty podezřele změněné mízní uzliny, jež jsou následně také vyšetřeny na přítomnost nádorových buněk.
- Chemoterapie – jedná se o žílou podávané léky, které zabíjejí rozmnožující se buňky. To je typická charakteristika nádorových buněk, jež jsou hlavním cílem chemoterapie. Jelikož se ale jedná o celkovou léčbu, poškozeny mohou být i buňky zdravé, které se dělí (střevní nebo krvotvorné buňky). Z toho plynou rozličné nežádoucí účinky, které zpravidla vymizí po ukončení léčby.
- Radioterapie – je vysokoenergetické záření, které je schopno zabít nádorové buňky, na které je zacíleno. I tato metoda má své vedlejší účinky.
Budoucnost může být růžová
Důležité je, že Wilmsův tumor je typický svou velmi dobrou prognózou, dlouhodobě přežívá přes 90 % dětských pacientů. To je dáno především zlepšením léčby, k čemuž přispívají i klinické studie, do kterých jsou zapojovány samotné děti s tímto onemocněním.
(boba)
Zdroje:
