Radioterapie – co mohu od léčby očekávat?

Radioterapie (RT) se může použít v časných stadiích nemoci nebo i poté, co se nádor začal šířit po těle. Obecně je považována za nejúčinnější formu terapie hned po operaci, nicméně její efekt se u jednotlivých pacientů liší. Cíle radioterapie jsou různé:

úplné vyléčení rakoviny (kurativní RT),
podpora jiné léčby – kombinace s chemoterapií nebo zmenšení nádoru před operací (neoadjuvantní RT),
snížení rizika návratu rakoviny po operaci (adjuvantní RT – zlikviduje případné přeživší nádorové buňky),
uleví příznakům nemoci (bolesti), pokud není možná léčba (paliativní RT).

Léčba se vždy pečlivě plánuje. Plán mj. zahrnuje CT sken pro co nejpřesnější zaměření nádoru a následné vypočítání optimálního množství radiace.

Formy radioterapie

Nejvhodnější formu radioterapie pro konkrétní onemocnění vždy určí lékař. Léčbu je možné podávat více způsoby:

zevní ozařování – přístroj přesně zaměří paprsek záření na nádor,
brachyterapie – dočasné zavedení malých radioaktivních implantátů dovnitř těla do blízkosti nádoru (např. při gynekologickém onemocnění),
radioizotopová terapie – radioaktivní látka se vpraví přímo do těla buď ústy (kapsle, roztok), nebo injekčně a hromadí se v místě nádoru (např. při nádoru štítné žlázy),
intrabeam, tzv. IORT (intraoperativní RT) – dávky záření jsou cíleně podávány přímo během operace (např. při rakovině prsu).

Léčba probíhá ve specializovaných centrech. Po zevním ozařování je možné jít domů, v případě radioizotopové léčby (někdy i brachyterapie) je většinou nutné zůstat několik dní hospitalizovaný, protože pacient je dočasně radioaktivní (u zevní RT pacient radioaktivní nikdy není). Terapie je často rozložena do více aplikací („frakcí“) během několika týdnů. Samotná radioterapie je bezbolestná, nepříjemné ovšem může být např. zavádění implantátů.

Nežádoucí účinky a jejich řešení

Ačkoliv přístroje používané pro RT se neustále zdokonalují, aby se dávka záření pokud možno dostala jen k nádoru, přesto může dojít k poškození okolních tkání. Výskyt a intenzita nežádoucích účinků se mohou individuálně lišit. Řadu z těchto nežádoucích účinků lze léčit či jim účinně předcházet nebo je mírnit. Většina z nich zmizí po ukončení terapie. Pacienti nejčastěji pociťují:

Zarudnutí, ztmavnutí, suchost pokožky (podobně jako od slunce), až podráždění – doporučeno je používat neparfémovaná šetrná mýdla (i jiné kosmetické přípravky) a pravidelně pokožku hydratovat, např. kalciovou mastí. Pacienti by se neměli v místě podráždění holit a kůži třít. Odborníci také doporučují nosit volné jemné oblečení (existuje i speciální spodní prádlo). Důležité je také chránit se před sluncem. Potíže obvykle zmizí 2–4 týdny po ukončení ozařování, někdy však kůže může zůstat tmavá.
Pocit únavy a nevolnosti – důležité je dostatečně odpočívat a ideálně si zajistit pomoc na náročnější činnosti nebo volno v práci.
Ztráta vlasů na ozařovaném místě – vlasy obvykle začnou vypadávat 2–3 týdny po začátku terapie a posléze dorostou, jen mohou mít trochu jinou strukturu nebo barvu.
Ztráta chuti k jídlu, suchost v ústech, mukositida (poškození sliznice úst) – zejména při ozařování hlavy, krku nebo hrudníku. Lékař pacientovi předepíše léky proti bolesti nebo případné infekci. Je vhodné jíst měkkou stravu a omezit koření. Také existuje gel nebo ústní voda speciálně proti suchosti v ústech.
Průjem typicky při ozařování břicha – objevuje se obvykle pár dní po začátku léčby a obvykle se postupně zhoršuje. Lékař však proti němu může předepsat vhodné léky.

Ozařování má také negativní vliv na plod, během léčby se doporučuje použití antikoncepce (i v případě, že je léčen muž).

(mir)

Zdroj: