Co znamená, když lékař mluví o remisi?
Ačkoliv se v populaci často používá spojení „uzdravit se z rakoviny“, lékaři raději mluví o remisi. Co to přesně znamená? Jaký je rozdíl mezi kompletní a částečnou remisí?
Spojení kompletní remise v onkologii znamená, že u pacienta nejsou přítomny žádné příznaky onemocnění ani žádný jiný nález (laboratorní nebo zobrazovací), který by poukazoval na přítomnost rakoviny. Bohužel se občas stává, že se v průběhu dalších let nádorové onemocnění v nějaké (nutně ne zcela stejné) formě vrátí. Odborníci předpokládají, že to způsobují mikroskopické shluky nádorových buněk, které současné technologie nedokážou detekovat a jež „čekají schované“ na další vhodnou příležitost pro svůj růst. Tyto shluky pak mohou být zdrojem nového vypuknutí nemoci (relaps). U některých onemocnění proto může léčba pokračovat tzv. udržovací léčbou.
Jak již napovídá termín částečná remise, nemoc je spíše na ústupu, ale ne zcela – většina příznaků a projevů je pryč, ovšem pár jich zůstalo (např. snížení počtu nádorových buněk u leukémií). Pacient může žít bez zhoršení potíží mnoho let, ale pravděpodobnost návratu nemoci je vyšší než při kompletní remisi.
Přežití 5, 10 nebo více let
Lékaři účinnost onkologické léčby mimo jiné posuzují podle doby přežití bez nemoci nebo bez její progrese (opětovný růst nádoru). Čím delší je remise, tím větší je pravděpodobnost, že byla rakovina skutečně vyléčena. Pokud je pro konkrétní diagnózu 95% pravděpodobnost 5letého přežití bez nemoci, znamená to, že po této době bude 95 % pacientů stále v remisi. Jinými slovy je vysoce pravděpodobné, že nejméně dalších 5 let se ani vám rakovina nevrátí. Jelikož současné terapeutické možnosti rakoviny výrazně prodlužují pacientům život, lékaři často uvádí míru pravděpodobnosti, že nemocný přežije 10, 15 nebo i 20 let.
V souvislosti s rakovinou nemůžeme o jistém uzdravení mluvit nikdy. Ale není třeba se lekat ani propadat bezmoci. V některých případech je totiž pravděpodobnost návratu (rekurence) nemoci tak nízká, že pacienty lze považovat v podstatě za zdravé. V určitém věku se také dá říct, že je pravděpodobnější, že pacient zemře z jiné příčiny než v důsledku nádorového onemocnění.
Důležité je bojovat
Příkladem silné vůle a touhy překonat onkologickou diagnózu je příběh Andrey, které lékaři v 21 letech diagnostikovali Hodgkinův lymfom (rakovina lymfatických uzlin). Podstoupila chirurgické odstranění zvětšených uzlin, posléze řadu vyšetření včetně odběru kostní dřeně a 8 cyklů chemoterapie, která trvala celkem půl roku. Chemoterapeutika u tohoto typu rakoviny jsou poměrně agresivní, takže se Andrea potýkala snad se všemi nežádoucími účinky, které bývají s léčbou spojovány. Po necelém roce jí lékaři oznámili, že je vyléčená. Mladá žena se začala zvolna vracet do běžného života a sbírat ztracenou energii, zdravotní kontroly byly v pořádku.
Po dalším roce a půl se u ní objevily opakované záněty průdušek, které nejprve léčila doma. Nakonec se návštěvě lékaře nevyhnula, vyšetření prokázala významnou ztrátu bílých krvinek důležitých pro imunitu. Diagnostikován jí byl myelodysplastický syndrom (chronická leukémie). Následovala transplantace kostní dřeně, velmi náročná a zatěžující procedura, kterou provázela řada komplikací. I po 4 měsících je stále vedena jako rizikový pacient, ale výsledky se zlepšují. Její příběh patří k těm složitým a těžkým, ale zároveň ukazuje sílu a trpělivost, díky níž se mladá žena prala s mnoha obtížemi spojenými s průběhem léčby nádorového onemocnění.
(mir)
Zdroj:
