Jak se léčí rakovina plic

Při hledání nejvhodnějšího léčebného postupu tak lékaři musejí vzít v potaz i celkový stav nemocného, jeho ostatní nemoci, životní situaci a především jeho přání.

V úvahu přichází operace, ozařování a systémová léčba, kam patří chemoterapie, terčová (biologická) léčba nebo imunoterapie – buď samostatně, nebo v různých kombinacích.

Nemalobuněčný bronchogenní karcinom

V případě, že je onemocnění zachyceno poměrně brzy, je možné volit chirurgické řešení. Při operaci se odstraňuje buď jeden plicní lalok (lobektomie), dva laloky (bilobektomie), případně celá plíce (pneumonektomie). Operace probíhá buď formou řezu na hrudníku, nebo vzácněji pomocí několika malých řezů – takzvanou torakoskopií.

Vyoperovaný nádor se odešle k laboratornímu vyšetření. Podle jeho výsledků se pak lékař rozhodne, zda bude nutné ještě pacientovi doporučit takzvanou zajišťovací („adjuvantní“) chemoterapii nebo radioterapii, aby zničila případné zbytky rakoviny v těle.

Kromě rozsahu nádoru a schopnosti člověka podstoupit operaci je nutné před výkonem zhodnotit také funkční zdatnost plic – tedy to, jestli se po odstranění jejich příslušné části bude člověku dobře dýchat. Většinou to ale je možné bez výraznějšího omezení i s jednou plící. Po operaci je potřeba provádět cvičení zaměřená na zvládání kašle a správné dýchání.

Chirurgická léčba je nejúspěšnější, ale dostatečně brzy na to, aby bylo možné ji využít, se rakovina plic zjistí jen asi v 10–20 % případů. Část nemocných s časným malým nádorem nelze operovat, protože operace pro ně představuje vysoké riziko nebo by odstranění části plic vedlo k dechové nedostatečnosti. U těchto pacientů je velmi účinná tzv. stereotaktická radioterapie (velmi přesně cílená). V pozdějších stadiích onemocnění přicházejí v úvahu většinou kombinace chemoterapie a radioterapie v různých režimech. Cílem léčby může být někdy snaha o likvidaci nádoru a jeho metastáz v lymfatických uzlinách, někdy o zmenšení ložiska nádoru tak, aby jej následně bylo možné odstranit operací (v takovém případě se předchozí chemo- či radioterapie označují termínem „neoadjuvantní“). Vždy je cílem zpomalení průběhu nemoci a prodloužení života nemocného. Před zahájením systémové léčby u pacienta s rakovinou plic v pokročilém stadiu by mělo proběhnout molekulárněgenetické vyšetření nádoru, aby bylo jasné, zda pro něj náhodou není vhodnější cílená léčba – před nasazením chemoterapie se vždy ptejte, jestli lékař tuto možnost zvážil.

Malobuněčný bronchogenní karcinom

U malobuněčných nádorů, které jsou méně časté, ale bohužel agresivnější, je postup trochu odlišný. Vzácně je malobuněčný karcinom zjištěn v prvním stadiu, kdy jej lze operovat a poté zajistit chemoterapií. V léčbě stadií omezených na hrudník bývá nejčastější volbou kombinace ozařování a chemoterapie. V nejčastěji zjištěném pokročilém stadiu s metastázami bývají pacienti léčeni především chemoterapií, i když radioterapie zde může mít své místo v dalším průběhu nemoci.

Nové metody léčby

Pokud se podaří objevit velmi časné stadium rakoviny plic nebo předrakovinné změny, je někdy možné je odstranit bez operace některou z moderních bronchoskopických technik – laserem, zmražením, fotodynamickou léčbou a dalšími, i když tyto techniky mají často experimentální povahu.

Ještě rychlejší vývoj však v poslední době zaznamenala léčba pro pacienty v pokročilém stadiu. U většiny nemocných s metastázami je vhodné podat od počátku léčby imunoterapii, buď v kombinaci s chemoterapií, nebo samostatně, i když imunoterapie je možná také po selhání chemoterapie. Malá část nemocných, kteří mají nádor s určitou mutací, má největší prospěch z takzvané terčové léčby, jak bylo zmíněno výše.

Článek připravila: Lucie Kovářová

Zdroje: