Jak se léčí rakovina plic
Nad léčbou rakoviny plic se začíná uvažovat ve chvíli, kdy je jasné, o jaký typ nádoru se jedná a v jak pokročilém je stadiu. To, na čem při volbě léčby záleží nejvíc, není charakteristika nádoru, ale člověk, kterého nemoc postihla.
Při hledání nejvhodnějšího léčebného postupu tak lékaři musejí vzít v potaz i celkový stav nemocného, jeho ostatní nemoci, životní situaci a především jeho přání.
V úvahu přichází operace, ozařování a chemoterapie – buď samostatně, nebo v různých kombinacích. V některých případech je možností i cílená (biologická) léčba nebo imunoterapie.
Nemalobuněčný bronchogenní karcinom
V případě, že je onemocnění zachyceno poměrně brzy, je možné volit chirurgické řešení. Při operaci se odstraní buď jen malá část postižené plíce (takové operaci se říká klínovitá resekce či segmetektomie), nebo celý lalok (lobektomie), případně celá plíce (pneumonektomie). Operace probíhá buď přes řez na hrudníku, nebo vzácněji přes několik malých vpichů – takzvanou thorakoskopií.
Vyoperovaný nádor se odešle k laboratornímu vyšetření. Podle jeho výsledků se pak lékař rozhodne, zda bude nutné ještě pacientovi doporučit takzvanou zajišťovací („adjuvantní“) chemoterapii nebo radioterapii, aby zničila případné zbytky rakoviny v těle. Pokud se zdá, že operace byla k odstranění nádoru dostatečná, není to potřeba.
Kromě rozsahu nádoru a schopnosti člověka podstoupit operaci je nutné před výkonem zhodnotit také funkční zdatnost plic – tedy to, jestli se po odstranění jejich příslušné části bude člověku dobře dýchat. Většinou to ale jde bez problémů i s jednou plící. Po operaci je potřeba provádět cvičení zaměřená na zvládání kašle a správné dýchání.
Chirurgická léčba je nejúspěšnější, ale dostatečně brzy na to, aby bylo možné ji využít, se bohužel rakovina zjistí jen asi v 10–20 % případů. V pozdějších stadiích onemocnění přicházejí v úvahu většinou kombinace chemoterapie a radioterapie v různých režimech. Cílem léčby může být snaha o likvidaci nádoru a jeho metastáz, o zmenšení ložiska nádoru tak, aby následně bylo možné jej odstranit operací (v takovém případě se předchozí chemo- či radioterapie označují termínem „neoadjuvantní“), nebo alespoň zpomalení nemoci a prodloužení života nemocného. Před nasazením chemoterapie pacientovi s rakovinou plic by mělo proběhnout genetické vyšetření nádoru, aby bylo jasné, zda pro něj náhodou není vhodnější cílená léčba – před nasazením chemoterapie se vždy ptejte, jestli lékař tuto možnost zvážil.
Malobuněčný bronchogenní karcinom
U malobuněčných nádorů, které jsou méně časté, ale bohužel agresivnější, je postup trochu odlišný. V léčbě méně pokročilých stadií bývá nejčastější volbou kombinace ozařování a chemoterapie. Pokud je nádor velmi malý, lze jej v některých případech i operovat a poté už pacient podstupuje většinou jen chemoterapii. Když je malobuněčný karcinom velmi pokročilý, bývají pacienti léčeni jen chemoterapií.
Nové metody léčby
Pokud se podaří objevit velmi časné stadium rakoviny nebo předrakovinné změny, je někdy možné je odstranit bez operace některou z moderních bronchoskopických technik – laserem, zmražením, fotodynamickou léčbou a dalšími.
Ještě rychlejší vývoj však v poslední době zaznamenává léčba pro pacienty s pokročilejšími formami, která je v některých případech na místě po selhání chemoterapie, jinde už jí ale konkuruje cílená biologická léčba a imunoterapie, jak bylo zmíněno výše.
Článek připravila: Lucie Kovářová
Zdroje:
MUDr. Jiří Votruba. Plicní rakovina: obecné informace pro pacienty. Brožura. Liga proti rakovině Praha. Dostupné na: https://www.lpr.cz/prevence-a-lecba/edukacni-a-poradenske-publikace
https://lungevity.org/for-patients-caregivers/lung-cancer-101
