Jakou roli hraje čas při úspěšnosti léčby rakoviny prsu?

Ačkoliv o výsledku léčby rakoviny prsu nerozhodují jako v případě urgentní medicíny vteřiny, není při ní hledisko času vhodné opomíjet. Včasné zahájení léčby totiž může vést k dosažení stavu bez známek nemoci a naopak její zbytečné odkládání může způsobit rychlý rozvoj nemoci do metastatického stadia, kdy je nemocný přímo ohrožen na životě.

Prof. MUDr. Petra Tesařová, CSc., z Onkologické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze se ve své ambulanci každý týden setkává s několika desítkami nemocných, zpravidla žen. U každé z nich hraje čas různě důležitou roli, přesto podle ní obecně platí, že když si pacientka vyslechne diagnózu, měla by zahájit léčbu co nejdříve. A to jak v případě časného karcinomu prsu, tak i toho pokročilého.

Namístě rozhodně není léčbu zbytečně odkládat, ať už je důvodem liknavost nemocné, nehojící se jizva po operaci, či nespolupráce pacientky s lékařem. Profesorka Tesařová uvádí jediný případ, kdy je vhodné zahájení terapie pozdržet – pokud je karcinom diagnostikován ženě v prvním trimestru těhotenství. Za těchto okolností ji totiž nelze léčit, aby nepřišla o své nenarozené dítě.

V řádu měsíců, někdy týdnů

Co si máme představit, když se řekne, že léčba by se měla zahájit rychle? „U karcinomu prsu mladých žen hrají v prognóze roli měsíce, nebo dokonce týdny, zatímco u starších pacientek se tato nemoc obvykle rozvíjí pomaleji. Odklad nesnese léčba agresivních zhoubných nádorů s vysokou růstovou aktivitou, na druhou stranu pomalu rostoucí nádory prodleva tolik neovlivní,“ upřesňuje prof. Tesařová.

Poté, co lékaři nádor vyoperují z prsu, případně spolu s nemocí napadenými mízními uzlinami, je třeba zahájit zajišťovací (adjuvantní) léčbu nejpozději do 4–6 týdnů. Platí přitom čím dříve, tím lépe. Totéž platí i v případě, že se onemocnění vrátí.

Jaký smysl má rychlé zahájení léčby?

Rychlým zahájením léčby je možné nejen snížit nádorovou nálož v původním místě jeho výskytu, ale také ovlivnit nádorové buňky, které již stihly uniknout do krevního nebo mízního oběhu. Navíc čím je tumor větší, tím hůře s ním systémová léčba bojuje. Pokud již nádorové buňky stihnou doputovat do cílových orgánů, pro léčivé přípravky jsou hůře dosažitelné.

Důsledky odkládání léčby mohou být až fatální – z původně místně omezeného nálezu se může brzy stát pokročilý karcinom s metastázami v životně důležitých orgánech. V tomto případě se cíl léčby zásadně mění, u nemocného lze poté usilovat již jen o prodloužení života a zlepšování jeho kvality. Sama prof. Tesařová zažila případ pacientky, která odmítla léčbu místního neinvazivního nádoru a do roka se u ní onemocnění rozvinulo tak, že měla metastázy rozeseté po celém těle.

Výše řečené neplatí samozřejmě jen pro léčbu karcinomu prsu. Na rozdíl od jiných typů rakoviny se ale od samého počátku jedná o systémové onemocnění, a proto u něj daleko častěji hrozí rozsev metastáz.

(pok)

Zdroj:

rozhovor s prof. Tesařovou

Zaregistrujte se
k odběru zpravodaje

Partneři